Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo jen otázkou času, kdy djentový trend začne hledat nové cesty v poněkud obskurních mutacích s jinými žánry. HACKTIVIST na první poslech zní, jako by do mladé švédské hvězdy VILDHJARTA narazil Fred Durst z LIMP BIZKIT. Neobvyklý tah a současně zajímavé zpestření na poněkud šedé djentové scéně, která nyní generuje neuvěřitelné množství vzájemě podobných one-man projektů nebo neustále stejně znějících nepovedených klonů již existujících kapel. Ačkoliv instrumentální složka formace z ostrovního království zní poměrně průměrně a ze sekaných vokálů, mamutích kšiltovek a módy vytahaných hadrů jsem již dávno vyrostl, spojení rapcore a djentu u této skvadry v mých uších překvapivě funguje. Dá se dokonce říci, že HACKTIVIST jsou jedním z mála neokoukaných objektů na scéně, který dokáže přitáhnout alespoň trochu pozornosti. Naději do budoucna kapele dávají i dva vokalisté, kteří sice v raperských deklamacích znějí často trochu zaměnitelně, ale snaží se místy přecházet do agresivnějších řvaných výpadů nebo k melodickým vokálům. Uvidíme, jestli s velkou deskou potvrdí správnost svojí cesty nebo je vyždímaný pseudo-žánr vyvrhne do propasti zapomnění.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.