NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo jen otázkou času, kdy djentový trend začne hledat nové cesty v poněkud obskurních mutacích s jinými žánry. HACKTIVIST na první poslech zní, jako by do mladé švédské hvězdy VILDHJARTA narazil Fred Durst z LIMP BIZKIT. Neobvyklý tah a současně zajímavé zpestření na poněkud šedé djentové scéně, která nyní generuje neuvěřitelné množství vzájemě podobných one-man projektů nebo neustále stejně znějících nepovedených klonů již existujících kapel. Ačkoliv instrumentální složka formace z ostrovního království zní poměrně průměrně a ze sekaných vokálů, mamutích kšiltovek a módy vytahaných hadrů jsem již dávno vyrostl, spojení rapcore a djentu u této skvadry v mých uších překvapivě funguje. Dá se dokonce říci, že HACKTIVIST jsou jedním z mála neokoukaných objektů na scéně, který dokáže přitáhnout alespoň trochu pozornosti. Naději do budoucna kapele dávají i dva vokalisté, kteří sice v raperských deklamacích znějí často trochu zaměnitelně, ale snaží se místy přecházet do agresivnějších řvaných výpadů nebo k melodickým vokálům. Uvidíme, jestli s velkou deskou potvrdí správnost svojí cesty nebo je vyždímaný pseudo-žánr vyvrhne do propasti zapomnění.
6,5 / 10
Tohle mi přijde od všech těch uřvaných či čistě zpěvově líbivých djent kapel jako docela zajímavý krok vedle. Snaží se přijít s něčím novým a doufám, že jejich dlouhohrající deska nenechá na sebe dlouho čekat. Mimochodem maj ještě ten čistý vokál od kytaristy, takže celkem tři vokály...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.